Příběh šicího stroje

Retro ve smyslu „úcta a pokora ke starým zašlým časům“ a ochota oživit a zachovat něco z toho, co vytvořili naši předkové........věci již použité s „osudem a duší“. Tak tyhle úryvky, které jsem kdesi četla, mi utkvěly a vystihují přesně to, co ke starým věcem cítím, obzvlášť k těm zděděným.
Jako právě šicí stroj - dostala jsem jej jako malá holka po babičce a na něm jsem se i naučila šít. Pak se na dlouhá léta ocitl na půdě, když jsem si pořídila stroj elektrický.

Takhle zdevastovaný byl a to mi bylo opravdu líto.

Tak jsem se poprala s chutí zrenovovat jej a potřebou umístit i moji kufříkovou, sice už také letitou, ale stále výborně funkční mašinu, do šicího koutku v obývákojídelně.
Lehce jsem přebrousila dřevěný povrch, namořila, jemně napatinovala, přelakovala, kovové součásti jsem musela všechny rozebrat, vyčistit a hlavně odmastit v přípravku na čištění motorů, poté doretušovat oprýskaný smalt. Na opravu zlacení zatím nedošlo, ale asi to nechám s patinou času.

Starý stroj bych nejradši nechala kompletní, mít dost místa, takhle jsem musela improvizovat a udělat dva v jednom. No, uznejte samy, že to vypadá dost otřesně...

S poklopem na kufříkový stroj z doby totalitní, ještě hůř....

bakelitové ucho už je odmontováno....

...přemýšlím, jak jej vylepšit...

Tak jsem se poradila se šikovnými děvčaty :-))

...a  pustila se do ušití futrálku....

A tohle je finále....

....tramdadadá....