Červnové mlsání...

Červen je u nás ve znamení jahod a pochoutek z nich. 

Nejlepší jsou samozřejmě natrhané rovnou do pusy, takové mají úplně jinou chuť, 

než ty, které přinesu domů a dám do chladničky, to se pak vůně rychle vytrácí....

Proto rychle omýt a honem zpracovat!

Tohle byla opravdu rychlovka :-)))

Druhý jahodový víkend, kdy se sjeli strávníci, byl už malinko náročnější...

Určitě ještě přijde na řadu bublanina, palačinky, tvarohové knedlíky s jahodami

a spousta dalších dobrot...

A Vám posílám aspoň pugét z květů, co právě červnová zahrada dala...

PS: jen doufám, že jsem Vám moc nepocuchala chuťové pohárky!

Krásné dny Vám všem!

Slavnosti sněženek

 

....mám je ráda jako všechny kyti, ale tyhle sněženky jsou něčím vyjímečné - křehké a přesto tak statečné, vždyť ne nadarmo je jejich druhé jméno podsněžník. Jsou to poslové jara, první kvítí po dlouhé zimě. Proto jsem si jich namnožila celou alej, abych si jich mohla vždycky pár utrhnout domů do vázičky a nebylo mi to líto.

 A jak jsou variabilní, můžete se mrknout zde: http://botany.cz/cs/variabilita-snezenek/

Mám tři kopečky plnokvětých a letos se je chystám rozdělit a namnožit,

jsou ještě ranější, než ty běžné.

V bazaru jsem za neuvěřitelný peníz 1 kus - 1Kč nakoupila skleněné baňky 

a svým prvním pokusem o drátování je povýšila do funkce svícínků.

Jedním vrzem vám představuji i nejnovější přírůstek ve vybavení jídelny...nechala jsem si udělat vyšší válendu s podhlavníkem...a vznikl jakýsi otoman.

Sice jsem původně moc chtěla lavici, ale ukázala se jako nepraktická pro sezení více jak jednoho dospělého a otoman v kuchyni našich babiček též většinou nechyběl...

Chlebník

Chlebník čekal na konečnou úpravu od zimy, vyrobil jej podle mého návrhu náš šikovný dvorní truhlář.
Když už začalo být v dílně přijatelně teplo, mohla jsem jej natřít - jen zvenku. Přesto jsem ho nechala dlouho větrat, pak jsem si nechala uříznout na míru obdélníček matného skla a z rubu na něj namalovala nápis, abysme pro pečivo trefili :-))
Nakonec jsem přišroubovala  letitou porcelánovou úchytku a další "dobový" a užitečný doplněk kuchyně je na světě.

Největším problémem bylo najít tu zatracenou úchytku, kterou jsem před nedávnem měla v ruce a to už jsem věděla, že by se na chlebník šikla, tak jsem ji dobře uklidila....a....znáte to taky? Samozřejmě, že zrovna když jsem ji potřebovala, nebyla k nalezení....

Vyšívaná kuchařka

Už dlouho bylo mým snem vyšít si vlastní kuchařku, takovou, jakou si pamatuji z dětství z ojedinělé návštěvy u mojí prababičky. Když jsem na podobnou předlohu  v obchodě narazila, musela být moje a nemohla jsem se dočkat, až se do vyšívání pustím, i když jsem nikdy nevyšívala. Pár pokusů sice bylo, ale tohle se dá považovat za moji prvotinu.
Zjistila jsem, že mne vyšívání docela baví a v budoucnu bych chtěla vyšít ještě jednu červenou na střídání.... jen co uvidím nějakou pěknou předlohu.....sama nad sebou kroutím hlavou :-)

V kredenci

Konečně jsem vybalila a umyla porcelánový servis po babičce.

Konečně jsem se dostala k šití, nutně potřebovala ohoz kuchyňská lavice, která vypadala jako chudá příbuzná vedle již oblečených židlí, ve svém prozatímním hábitu ze staré cíchy.

Už dříve zmiňované závěsy z Ikea posloužily i tentokrát. Z jednoho kusu závěsu jsem ušila dva sedáky, tenhle oboustranný povlak a ještě mi zbyly proužky, které by bylo škoda nevyužít.

 Nakonec jsem ještě hledala nějaký kus bílé látky na doplnění, ale všechno, co jsem doma našla, bylo oproti podkladu proužkované látky moc bělostné. Nakonec jsem použila starý, či spíš starožitný zachovalý ručník, který má pěknou strukturu a barva taky odpovídá.

Struktura vsadky, podobná kanavě, mě zase inspirovala k přemýšlení o výšivce, která by polštářky ozvláštnila....

Ale vyšívala jsem naposledy jako dítko školou povinné, tak jsem moc zvědava, jestli se s tím nějak poperu :-))

Mikrovlnka se konečně schovala za babičkovskou záclonku.
Tu jsem spíchla ze zachovalého zbytku jinak potrhané zástěrky.
Moji chlapi jsou nadšení :-))

Taky oblékám židle a lavici.

A trochu jsem si pohrála ;-)

Kuchyně

Tak by se dalo říct, že kuchyně je konečně hotová, plně funkční
a jsem s ní náramně spokojená....

hoplá...hoplá....hoplá

Určitě ještě chybí pár maličkostí, ale to mám ráda, že to není definitivní, copak bych dál dělala a sháněla? Nemůžu například najít starý dřevěný chlebník, který jsem chtěla natřít na bílo a dát mu mosaznou úchytku, nu což, budu muset koupit nový.

 

Rekonstrukce
KUCHYNĚ

...už má svá dobrá léta za sebou, v nejbližší době se chystám na novou.

Jeden z mnoha návrhů v Alnu

Ráda bych tam nacpala starý kredenc, který zatím odpočívá v ateliéru, je už opravený a čeká na konečnou povrchovou úpravu, podle barvy budoucí kuchyně. Zatím nevím, jak jej do pidi rozměru kuchyně umístit, ale moc by se mi tam líbil. Ještě jsem si k němu natřela poličku. Už teď vám musí být jasné, že vážně uvažuji o bílé barvě kuchyně.

V květnu 2009 konečně nastal okamžik, kdy se s námi stará kuchyně rozloučila.

To jsou dost depkoidní fotky

A už se to začíná trochu rýsovat

Ten lustr se mi tam vůbec nelíbí :-(

Další moc hodná holčina mi udělala obrovskou radost

a poslala mi nádherný dárek v podobě mého vysněného stínidla.

Jojo, sny a přání se plní nejen o Vánocích.
Moc děkuji Miky - Emilko!

A kuchyně se utěšeně plní, už aby bylo hotovo

Tak si aspoň čančám, kde to jen jde :-)

Tenhle obrázek by zrovna tak mohl patřit do rubriky Poklady po předcích