Zatímco zahrada spí hlubokým spánkem pod obrovským přídělem sněhu, pokusím se následujícím příspěvkem přivolat co nejdřív, to již netrpělivě očekávané jaro!!!
Dovolím si připomenout Vám, že je nejvyšší čas na plánování záhonů, nákup semen a nových rostlin.
Dějiny pěstování bylinek
Znalosti o pěstování kuchyňských a léčivých bylin jsou téměř tak staré, jako lidstvo samo.
S Římany a později s křesťanskými misionáři se na sever od Alp dostalo mnoho odnoží a semen rostlin středozemní vegetace, které obohatily tehdejší středoevropský sortiment.
Později se sem s vracejícími se křižáky dostaly i četné blízkovýchodní a orientální druhy a odrůdy.
Terasové zahrady ve starém Babylónu
Středověké bylinkové zahrádky
V raném středověku se vysazovaly rostliny pouze k praktickému využití. Zahrada byla obvykle umístěna v nějakém hradním koutě či v opevněné části města a obklopena hustým živým plotem na ochranu před zvířaty a zloději. Poskytovala spíše koření pro hradní kuchyni.
Zahrádky pro pěstování léčivých rostlin se zakládaly na pozemcích klášterů či opatství vybudovaných mnohdy na zbytcích opevnění z římských dob. Tak byl již předem dán pravoúhlý tvar zahrady. Zdrojem vody bývala malá studna nebo kašna, od které se paprskovitě rozbíhaly cestičky na všechny strany, aby se voda dostala nejkratší cestou k rostlinám. Cestičky tvořily malá oddělení, aby se rostliny navzájem neutlačovaly.
Klášterní zahrada
Zahrádka na hradním nádvoří
Návrat bylinek do zahrad
Dávných zkušeností užívají i tvůrci novodobých bylinkových zahrádek. Léčivé a kořeninové rostliny se nejlépe uplatní v klasickém uspořádání a svým jemným půvabem mohou přispět k celkovému vzhledu zahrady. V podstatě jsou to prosté rostliny. Obvykle mají mnoho drobných květů, které by v běžném záhonu nevynikly, ale dobře založenou výsadbou lze z obyčejných kytiček vytvořit malý zázrak. Jejich rozmanité odstíny zeleně, utváření listů, rozdílná výška i tvar i celá paleta vůní přiláká nejen včely a motýly, ale i obdivovatele. Aromatické rostliny však dokáží i pomoci ochránit své kulturní sousedy před chorobami a škůdci. Poskytují úkryt řadě živočichů (pestřenky...), kteří loví škůdce (mšice...). Jiní škůdci (bělásci...) nesnášejí aroma některých bylin (yzop...), lze je pak použít k nechemické ochraně zahradních plodin.
Založení a ošetřování
Téměř všechny byliny jsou vděčné za slunnou, teplou polohu, půdu zásobenou humusem a živinami. Také zde platí zákon o zachování hmoty a energie - čím více hmoty v podobě natí, plodů apod. rostlinám odebíráme, tím lepší výživu jim pak musíme poskytnout.
Svou bylinkovou zahádku si můžete uspořádat podle přání, ať již je to bylinkový záhon,
bylinky v květináčích na balkoně či terase nebo celoročně pěstované na okenním parapetu.
Zvláště praktické jsou v poslední době preferované bylinkové spirály, na nichž lze pěstovat na minimálním prostoru mnoho rostlin. Tak můžeme dopřát bylinkám i jejich nároky na oslunění. Severní zastíněnou stranu s běžnou zahradní zeminou uvítá petržel, pažitka, kerblík, libeček, máta peprná...., zatímco na horních a jižních partiích budou prosperovat bylinky milující slunce: tymián, majoránka, šalvěj, rozmarýn, levandule, dobromysl, saturejka, kterým vylepšíme půdu trochou písku a vápníku, třeba v podobě staré rozdrobené omítky.
Z vlastní zkušenosti bych doporučovala, aby byl bylinkový záhon umístěn co nejblíž domu - kuchyni....já jej mám bohužel přesně naopak a někdy je mi zatěžko pro pažitku či petrželku běžet na druhý konec zahrady.
Bylinky v zimě
Choulostivé rostliny (šalvěj, tymián, levandule) zakrýváme na zimu chvojí. Zde nalezneme čerstvé výhonky i v zimě. Takto si můžeme zajistit sklizeň dalších natí (kadeřavá petržel, dobromysl, yzop, saturejka horská).
Řadu bylinek lze pěstovat v zimě za oknem, nemají však tak intenzivní aroma jako v létě. Jednoleté bylinky (bazalka, brutnák, kerblík, kopr) můžeme vysít v srpnu do truhlíčků. Rychle rostoucí řeřicha se spokojí s vrstvičkou vaty na mělké mističce s vodou. V květináči můžeme přirychlit pažitku, česnek medvědí, cibuli sibiřskou, malé bulvičky celeru. Petrželka lépe vyroste z kořenů, které jsou příliš malé pro kuchyňské zpracování.
Vytrvalé byliny (máta, meduňka, šalvěj, tymián, rozmarýn) lze uchovat za oknem, pokud jim dopřejeme dostatek světla, přiměřenou zálivku a teploty kolem 15 st. Na jaře je pak můžeme zase vrátit zpět do půdy, nejlépe za deštivého počasí, aby si zvykly na sluneční záření.
Kořeny pampelišek lze na podzim vyrýt, založit do vlhkého písku a uložit v temnu. Vybělené lístky s poupaty se chutí vyrovnají čekankovým pukům. Ponecháme-li v rohu zahrádky trs kopřiv, několik sedmikrásek, fialek a pampelišek, o čerstvý předjarní salát je postaráno.
