VÁNOCE

Stačí mávnout vánoční kouzelnou hůlkou nad tímto světem, a spatříte, že všechno je jemnější a mnohem krásnější.
 
Norman Vincent Peale

Zrození kachlových kamen

Byla to cesta dlouhá a strastiplná....

Nejdřív samozřejmě bylo rozhodování  a zvažování všech pro a proti, jestli je vůbec pořídíme místo stávajícího, už nevyhovujícího krbu nebo jen uděláme výměnu krbové vložky, což by stejně znamenalo, ten původní téměř vybourat.

Nakonec, k mé velké radosti, padlo ANO, necháme si je udělat. Ve firmě, která sídlí nedaleko od nás, se vyrábí kachle, tak jsem to jela okouknout a tam mi doporučili prý šikovného kamnáře, který pro ně pracuje na živnost.

Počátkem května byl hotový plánek podle mého návrhu.

 Museli jsme nechat nově vyvložkovat komín

Pan kamnář se mi sice zpočátku jevil jako solidní člověk, ale to co pak následovalo.....mnoho desítek telefonátů, věčné uhánění, nádávání, doprošování i podbízení se.....
Kamna jsem zadala koncem února s tím, že bychom chtěli začít v květnu, aby do konce prázdnin byla hotová celá rekonstrukce kuchyně a obýváku.

Rekonstrukce všeho okolo proběhla docela hladce

Před rekonstrukcí

Po rekonstrukci

Ještě není úplně zabydleno, pořád se čeká na kamna....

Kachle doma, kamnář nikde, stále má času dost.....

Září - jelikož jsme v blahém očekávání teplíčka z kachlových kamen zrušili akumulačky, máme docela strach, že umrzneme, jako ti broučci.

Nechal se ukecat a před příchodem mrazíků v říjnu
jsme měli postavené šamotové topeniště, které alespoň krásně hřeje!

Přítel se na něj nemůže jen tak dívat,
tak pilně přikládá ruku k dílu a popohání jej!!!

Já se podbízím vyvařováním jeho oblíbených jídel!!!

Kamnář je sice šikovný, ale tak upovídaný a pomalý....
práce mu doslova roste v rukou....už se nedivím, že nestíhá.

V závěru prací zjišťuje, že omylem nezadal do výroby římsové kachle,

ach bože, další zdržení....

Téměř hotovo, zbývá doplnit pár kachlů na levou výšku, které opět chybí....vrrrrrrrr

 a komínek, který radši dodělá přítel, aby aspoň do vánoc bylo hotovo.

20.12.2009

Kamna nejsou ještě nyní na 100% hotová, ale zaplať pámbů,
hřejou a z největšího bince jsme to do vánoc stihli.

Přes všechny peripetie z nich máme velkou radost a doufáme, že nás budou dlouho hřát!

Perníčky

Konečně jsem se vrhla na pečení vánočního cukroví.

Mlela jsem ořechy na jediném místě, kam mi jde upevnit starý, ale výborný mlýnek....

Pouštěla jsem si k tomu koledy a tak mi vůbec nevadilo, že nemám robot,

který by to udělal nadvakrát třikrát drrrrrrrrrr......

Každoročně jsem pekla perníčky hlavně na zdobení stromečku
a bylo mi mými chlapci vyčítáno, že nejsou moc k jídlu,
tak jsem letos zkusila jiný recept.

Jsou opravdu moc dobré a měkké hned po upečení.

 

 PERNÍČKY

(od VELUsky ze Selského)

                                         550 - 600g hl. mouky

                                         250g moučk. cukru

                                         100g medu (dávám více)

                                         50g sádla (Lukana) - sádlo je lepší

                                         3 vejce

                                         1 lžička skořice

                                         1 lžička perníkového koření

                                         1 mírně navršená lžička sody

                                         vejce s vodou na potírání

Cukr a vejce utřeme, přidáme rozehřátý tuk a med, koření, polovinu mouky a sodu a promícháme. Postupně přidáváme zbytek mouky a hněteme až do vláčného těsta. Necháme (nejlépe přes noc) odležet. Poté vyvalujeme placky 3-4mm tenké a vykrajujeme tvary. Před pečením potřeme směsí rozšlehaného vajíčka s vodou, po upečení znovu potřeme. Pečeme na 190 stupňů, cca 5-10 min.

Doufám, že mi je nes..nědí dřív, než je nazdobím bílkovo - cukrovou polevou.

Něco k nazdobení zbylo, mnohem víc, než je na fotce  :-)) 

Advent

 

 

 

  

Vánoční ozdoby na stromeček

Už dlouho mě lákalo vytvořit něco dekorativního ze samotvrdnoucí hmoty. Dosud jsem ji využívala jen k domodelování různých chybějících částí, např. nožky či prstíky u loutek nebo ouška u hrnečku, který už je jen na vystavení. Také jsem z ní celkem úspěšně dodělala držátko na porcelánovém šuplíčku z kredence.

Po osmirkování, vyhlazení mokrou houbičkou a následném natření příslušnou barvou jsou tyhle opravy skoro k nerozeznání.

Pořád jsem přemýšlela, jak využít krásné viktoriánské obrázky, které tak nádherně evokují staré časy.

Spojila jsem obě své touhy do jediného a vznikly tyhle vánoční ozdůbky.

 

Vypadá to, že už se u nás peče na vánoce :-)

 

Teď už jen sehnat nebo vytvořit další ozdoby v tomhle stylu.

Na svatého Martina zima chod svůj začíná....

Sice trochu se zpožděním, ale snad to tolik nevadí....třeba si taky rádi počtete, tak jako já...

Svatého Martina je 11. 11. Už to je symbolické, ty čtyři ostré jedničky nám připomínají střípky sněhových vloček. Ke svatomartinskému svátku se vztahují desítky pranostik, do kterých si naši předkové zakleli svá ověřená pozorování přírody. Bylo pro ně totiž důležité vědět, jakou mají očekávat nastávající zimu. K málokterému svátku je jich tolik, a tak si pojďme v úterý 11. listopadu zkusit odhadnout průběh letošní zimy podle nich: Zůstane-li listí až do Martina na stromech, čeká se dlouhá a tuhá zima. Martin-li se mlhami odívá, mírná zima obyčejně bývá. Je-li na svatého Martina pod mrakem, bude nestálá zima, je-li jasno, bude tuhá zima. O Martině houser po ledě když chodí, o vánocích husy blátem vodí. Máme dokonce možnost odhadnout podle martinské pranostiky i jaké bude příští léto: Půjde-li husa na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude. Svátek sv. Martina v minulosti (ale i dnes je tato tradice na mnoha místech neustále zachovávána a někde znovu obnovována) provázely martinské hody – říkalo se: Radost Martina je husa a džbán vína. Stůl v tento den patřil k nejbohatším v roce a musel obsahovat i pečenou husu. Zvyk je to velmi starý, najdeme ho již v písních ze 14. století.  Navíc jedenáctý listopadový den se považoval za čas nejlepší pro hodování a veselí. Ve středověké nu-merologii znamenala totiž jedenáctka - v tomto případě dokonce zdvojená - číslo rozpustilé a hříšné (přestoupení biblického desatera).

A kdo byl svatý Martin? Narodil se v Panonii (dnešním Maďarsku) jako syn tribuna římských legií. V patnácti letech vstoupil také do armády a kolem roku 334 byl přidělen k posádce v Amiens (Francie). Tam jednoho dne – už jako důstojník – uviděl u bran města neoblečeného žebráka a impulzivně rozťal svůj vojenský plášť mečem na dvě části a jednu z nich žebrákovi daroval. V noci se mu pak údajně zjevil Kristus a když se ráno probudil, plášť byl opět celý. To rozhodlo, že se nechal pokřtít, stal se poustevníkem a zůstal ve Francii. Roku 371 byl zvolen biskupem v Tours a byl tedy nazýván Martinem z Tours. Kolem jeho kostela vyrostla osada mnichů, později povznesená na opatství, sám sv. Martin byl za průkopníka mnišského života. Je patronem vojáků, především jízdních (dragouni, husaři) a ochráncem koní a tím i podkovářů, zbrojířů, koželuhů, krejčích, rukavičkářů, kloboučníků a v neposlední řadě vinařů. Podle lidových pověstí byl ochráncem domácího zvířectva a také paradoxně i hus. Proč vlastně ke svatému Martinu patří husy? Legenda říká, že svatý Martin při své skromnosti, nechtěl přijmout hodnost biskupa v Tours a schoval se před vyslanci, kteří mu zprávu o zvolení nesli, do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým kejháním prozradily. Podle jiné verze husy Martina při kázání svým kejháním tak rušily, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči!

Martinská koleda 

Na sv. Martina se v 14. století u nás hodně koledovalo, nejen chudí žáčci, kteří si tím vydělávali na živobytí, nýbrž i církevní hodnostáři chodili s koledou a nejen lidé poctiví, ale také třeba opovrhovaný kat. Těm zakázali koledu staroměstští konšelé už r. 1390. A ostatním ji zakázali husitští  kněží, ponechali ji jen chudým žáčkům. Z jejich koled je jedna z nejstarších právě koleda svatomartinská, která je psána česky a její text se zachoval dodnes:

 1. Svatého Martina 
všeliká rodina
dnes ščedrost zpomíná 

beze všeho statku 
vesele s čeládku. 
Tučnú hus, hus, hus, 
tučnú hus, hus, hus, 
tučnú hus jí, vino pie, 
beze všeho smutku. 
2. Ale my školníci, 
podobní pacholíci, 
malí i velicí, 
v škole když sedíme, 
vesele zpieváme, 
nebť nás nutie veselé, 
toho netajíme. 
3. Protož dnes vesele 
v dobré ščedré voli, 
vědúc vaše mysli, 
k vám sme zavítali, 
abychom dar vzali, 
bychom dusnost chudoby 
tudy zapudili. 
4. Račtež darovati, 
majíc na paměti 
svatého štědroty, 
abychom v radosti 
podle vašie cnosti 
tučnú hús upečenu 
mohli s vámi jiesti. 
5. Ale vy bratří milí, 
mějtež na paměti 
svatého ščedrotu 
Martina rytieře 
nynie v této mieře: 
nechcete-li husi dáti, 
dajte dva penieze. 
6. Ač nás darujete, 
odplatu vezmete 
v království nebeském, 
s Bohem tam bydlíce, 
s ním se radujíce 
a na veky s anjeli 
amen zpievajíce. 

Den svatého Martina byl také tradičním dnem uzavírání smluv s obecními zaměstnanci a dnem, kdy čeleď odcházela k novému hospodáři a v neposlední řadě dnem výplat za práci v uplynulém roce. Po těchto aktech se započaly „Martinkuje“ - oslavy velmi nevázané a bujaré. Z doby rudolfínské jsou dochovány různé zápisy o hýření chasníků - Martinků - a o snahách toto řádění zastavit. V roce 1590 dokonce napadli Martinci rytíře Davida Boryně a vyplenili několik tvrzí v okolí Prahy. 

Svatomartinské víno 

Na sv. Martina (přesně 11.11. v 11,11 hodin) se otevírají první láhve vína pocházejícího z podzimní sklizně. A pokud se nové mladé svatomartinské víno vyvede, znamená to, že bude kvalitní celý ročník. Již z dob císaře Josefa II. pochází tradice začínat na svatého Martina s výčepem nového vína. Tehdy totiž končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba. Její pokračování na další rok se poté dojednávalo při skleničce v té době již jiskrného vína, se kterým se mohlo také poprvé přiťuknout. 

Svatomartinské hodování

O Sv. Martinu jsou sklizeň i ostatní venkovní práce už dávno dokončeny, takže se mohlo začít slavit, především pak hodovat.Vždyť se blížil šestitýdenní advent s přísnými posty, který začínal právě po sv. Martinu. A proto se naši předkové chápali příležitosti užít si dobrého jídla i zábavy ještě předtím, než nastane ten krušný čas. 

Jedna zajímavost: ty listopadové lampiónové průvody, které se u nás kdysi konaly, rozhodně nebyly novinkou, právě naopak. Už dávno předtím převzali naši předkové původně německý zvyk vyrábět na den sv. Martina různě zdobené lucerny a lampióny z průsvitného papíru. Jedenáctého listopadu pak podzimní tmu rozzářil průvod světýlek, který se vydal hledat do nadcházející zimy martinské poselství dobra a světla.
Typickým svatomartinským pečivem byly rohlíky, rohy či podkovy s náplní a také buchty a koláče, kterými hospodyně podarovávaly čeleď, která od nich odcházela - těm se říkalo vandrovnice. Netvořily jen součást tradičního posvícenského menu. Své chlapce jimi častovaly dívky na vdávání, dávaly se také chudým žákům při jejich koledě. 

Recept na martinské rohlíky

300 g polohrubé mouky, 20 g droždí, 1 vejce, 100 g másla, 100 g moučkového cukru, 2 dl mléka

Ze všech přísad se připraví tužší těsto, které se nechá vykynout. Pak se vyválí a rozkrájí na trojúhelníčky. Ty se potřou rozpuštěným máslem a naplní nádivkou. Pro martinské rohlíky je nejtypičtější maková s rozinkami, ale může být i jablečná, tvarohová, povidlová, hrušková či ořechová. Trojúhelníčky s nádivkou se svinou od delší strany ke špičce, rohlíky se pokladou na vymazaný plech a potřou vejcem. Po upečení se nemusí, ale mohou lehce obalit v krupicovém cukru. Pro ty méně trpělivé existuje i jednodušší recept. Stačí 400 g hladké mouky, 1 hera a 1 šlehačka. Po důkladném promíchání vznikne vláčné těsto, které se vyválí na malé trojúhelníky a plní stejně jako u předešlého postupu.

A jaké jsou tradiční svatomartinské posvícenské dobroty? Především husí pečínka. Vykrmená husička se osolila a posypaná kmínem se krásně vypékala v troubě. Naše babičky ji pak těsně před dokončením kropily studenou vodou, aby měla krásně křupavou kůrčičku. K pečené huse pak patří knedlíky. Nemusí být právě jen houskové, každý náš region měl svoje. Jižní Čechy drbáky a bosáky, Náchodsko chlupaté, Valašsko klúžky velikosti malých noků. Na Moravě a na Slovensku se k pečené huse podávají také lokše. Tradičně se k husí pečínce servíruje i kyselé zelí. Na Valašsku mají zajímavý recept s neméně zajímavým názvem „roztrhané rukávce“. Asi půlkilová čerstvá hlávka zelí se pokrájí na kousky, krátce povaří a pak se přidá zátřepka z hladké mouky a smetany. Chvilku se znovu povaří, poté osolí a opepří. S horkou šťávou z pečeně vytvoří chutnou kombinaci. Ve staročeské kuchyni se husa také plnila či obkládala oloupanými a pokrájenými jablky, která se při pečení dusila v husím výpeku. Tato velmi lahodná příloha se pak často podávala namísto zelí. 

 Přejeme všem krásný svatomartinský den, jiskrné mladé víno 

a pěknou husičku s propečenou kůrčičkou! 
Převzato z netu:

http://www.veprek.cz/zajimavost.html

Musíme s tím tapetováním paničce trochu pomoct....

 

Jakmile zasvítí do místnosti sluníčko, už se vyhřívají, potvůrky

Kačenka se umí nadekórovat.....

...a ještě si na mě vyplázne jazyk

Podzimní světýlkování......

Mihotavá světýlka svíček, příjemná hudba, vůně křížal a různých čajíčků....

to vše mi zpříjemňuje nevlídné podzimní dny

Zahradní inspirace

Na zahradě ubývá práce a já začínám o to víc brouzdat po netu a vyhledávat krásné zahrady jiných.
Předkládám k pokochání a inspiraci....a začnu aktuálně: Mají už vaši pomocníčci na zahradě připravené krmítko?

Boudo...budko, kdo v tobě přebývá?

 

 

 

 

A tohle je naše letité krmítko, právě hledám inspiraci pro nové....

Hezká zákoutí a dekorace v zahradě