S láskou opečovávám věci a věcičky, předměty, které kdysi sloužily mým rodičům, prarodičům a určitě ještě jejich předkům. Vztah ke starým "krámům" mi zůstal od dětství, mám ráda dotýkat se jich a v duchu se vracet do doby, kdy tyto byly věcmi denní potřeby. Vždy byly, alespoň některé, součástí mého domova.
Vlastně jsem k tomu mému koníčku, posléze i zaměstnání, asi směřovala celý svůj život, kam až moje paměť sahá. Už jako malé holce mi doma říkali "půdařka". Moje prázdniny u babičky a tety na vesnici, to byl ten pravý ráj pro duši malého děvčátka z města. Vybavuju si to dusné horko, zvláštní vůni a dech půdy starého venkovského stavení. Co tam bylo pokladů!!!
Možná právě proto jsme si před lety pořídili i velmi starý dům, základy jsou barokní, po rekonstrukci se změnilo skoro vše ve vnitřním uspořádání patra....na nevlídné přízemí, polosuterén, se nějak tehdy nedostalo.
Nachází se tam dvě klenuté místnosti, které jsme využívali jen jako úložný prostor pro přezimování velkého množství kbelíkových rostlin a skladiště nepotřebných krámů. Protože mi přibyla zimní zahrada, většinu rostlin mám nyní tam.
Rozhodla jsem se, že si tu udělám takové malé útočiště, kde většinu zděděných věcí soustředím, takové malé soukromé muzeum.
Takhle vypadala místnost při stavebních úpravách.
A takhle to vypadá nyní.
Mám z toho babičkovského pokojíku radost, ještě se tu určitě vyřádím. Občas zde přespává syn, ten už má asi radost menší, ale nese to statečně, protože už má své vlastní bydlení.
...
Tahle šicí skříňka byla téměř zralá na vyhození, plechové spoje jednotlivých šuplíků byly celé zrezivělé, šroubky také. Někde byly kousky dřeva vyštípnuté.
Vše jsem rozebrala, plíšky odrezila a natřela, chybějící dřevo vytmelila a celou skříňku jsem vydrhla a natřela barvou, hodně podobnou té původní, jen tu černou jsem si dovolila nahradit takovou levandulovou.
Na té fotce je moje babička, které v té době mohlo být asi čtrnáct let.
...
Tahle nádražácká lucerna, signována - ČSD 1968, byla začouzená od sazí, zrezivělá, špinavá. Myslím, že vyčištění, odrezení, přetření bílou barvou a použití patiny se vyplatilo.
Místo původně používaného petroleje jsem nalila lampový olej.
I madonka, petrolejka a stará láhev se dočkaly očistné koupele.
Křesla, tak ta mi dala docela zabrat. Jak vypadala, vidíte sami.
I když už jsem šila lecos, tak kabátek pro takhle mohutné objekty ještě nikdy. Udělala jsem si střih ze starých, již nepoužívaných bavlněných prostěradel, která jsem nakonec po sešití vrchních dílů s vatelínem použila jako podšívku. Teď můžu v klidu potahy po zašpinění prát.
...
Při šití potahů na křesla mi zbyl kousek látky, tak jsem našila pár milých doplňků - pytlíčků a srdíček levandulových a pár polštářků. Zrcadlo se mnou jde pomalu mým celým životem, přivezla jsem si jej jako puberťačka od prarodičů z půdy a dodneška slouží.... jen ten obraz, co tam vídám, je poslední dobou nějakej divnej :-)
Váhy byly docela zachovalé, používala je kdysi moje babička i mamka, byly pod silným nánosem mastné špíny, způsobené dlouhodobým umístěním v kuchyni s plynem bez digestoře, pak se na ně mnoho let prášilo a ony čekaly, až přijde jejich den. Váhy jsem musela rozebrat do posledního šroubečku, nánosy mastnoty jsem očistila a nakonzervovala je silikonovým olejem a misky vyčistila nejjemnější ocelovou vlnou a Sitolem.
Od jedné moc hodné dušičky jsem dostala starou skříňku. Už v tom okamžiku, jak jsem ji prvně uviděla, mi bylo jasné, jak by měla v konečné podobě vypadat. Byla to totiž malá příbuzná mé čerstvě opravené kredence.
Záda skříňky jsem musela vyjmout, byly napůl rozpadlé a napadené červotočem. Fotka je po odstranění původní barvy odstraňovačem starých nátěrů.
Šikovný truhlář mi vyrobil podle mého návrhu spodní příhrádky na šuplíčky a přidal nově zadní část. Celou jsem ji ještě pořádně přebrousila.
Nakonec dostala bílý nátěr
Teď už mi zbývá jen rozhodnutí, jestli vrátím původní krásné, ale tmavě zelené sklo do dvířek
nebo použiju stejné, jako je v kredenci...
Zikynko, moc děkuju!!!
Kredenc jsem zachránila před spálením z jedné stodoly.
Nálezový stav
Spodní část na tom byla ještě hůř, bohužel jsem nepořídila fotodokumentaci.
...
Ke kredenci jsem ještě návdavkem dostala stůl a tři židle.
Bohužel, jedna už se zachránit nedala.
...
Truhlář odvedl skvělou práci.
Na mne zbyly kosmetické úpravy, nátěr, skla, přidělání úchytek
a oprava jednoho porcelánového šuplíčku.
A v současnosti už kredenc bydlí s námi.
