Sice trochu se zpožděním, ale snad to tolik nevadí....třeba si taky rádi počtete, tak jako já...
Svatého Martina je 11. 11. Už to je symbolické, ty čtyři ostré jedničky nám připomínají střípky sněhových vloček. Ke svatomartinskému svátku se vztahují desítky pranostik, do kterých si naši předkové zakleli svá ověřená pozorování přírody. Bylo pro ně totiž důležité vědět, jakou mají očekávat nastávající zimu. K málokterému svátku je jich tolik, a tak si pojďme v úterý 11. listopadu zkusit odhadnout průběh letošní zimy podle nich: Zůstane-li listí až do Martina na stromech, čeká se dlouhá a tuhá zima. Martin-li se mlhami odívá, mírná zima obyčejně bývá. Je-li na svatého Martina pod mrakem, bude nestálá zima, je-li jasno, bude tuhá zima. O Martině houser po ledě když chodí, o vánocích husy blátem vodí. Máme dokonce možnost odhadnout podle martinské pranostiky i jaké bude příští léto: Půjde-li husa na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude. Svátek sv. Martina v minulosti (ale i dnes je tato tradice na mnoha místech neustále zachovávána a někde znovu obnovována) provázely martinské hody – říkalo se: Radost Martina je husa a džbán vína. Stůl v tento den patřil k nejbohatším v roce a musel obsahovat i pečenou husu. Zvyk je to velmi starý, najdeme ho již v písních ze 14. století. Navíc jedenáctý listopadový den se považoval za čas nejlepší pro hodování a veselí. Ve středověké nu-merologii znamenala totiž jedenáctka - v tomto případě dokonce zdvojená - číslo rozpustilé a hříšné (přestoupení biblického desatera). A kdo byl svatý Martin? Narodil se v Panonii (dnešním Maďarsku) jako syn tribuna římských legií. V patnácti letech vstoupil také do armády a kolem roku 334 byl přidělen k posádce v Amiens (Francie). Tam jednoho dne – už jako důstojník – uviděl u bran města neoblečeného žebráka a impulzivně rozťal svůj vojenský plášť mečem na dvě části a jednu z nich žebrákovi daroval. V noci se mu pak údajně zjevil Kristus a když se ráno probudil, plášť byl opět celý. To rozhodlo, že se nechal pokřtít, stal se poustevníkem a zůstal ve Francii. Roku 371 byl zvolen biskupem v Tours a byl tedy nazýván Martinem z Tours. Kolem jeho kostela vyrostla osada mnichů, později povznesená na opatství, sám sv. Martin byl za průkopníka mnišského života. Je patronem vojáků, především jízdních (dragouni, husaři) a ochráncem koní a tím i podkovářů, zbrojířů, koželuhů, krejčích, rukavičkářů, kloboučníků a v neposlední řadě vinařů. Podle lidových pověstí byl ochráncem domácího zvířectva a také paradoxně i hus. Proč vlastně ke svatému Martinu patří husy? Legenda říká, že svatý Martin při své skromnosti, nechtěl přijmout hodnost biskupa v Tours a schoval se před vyslanci, kteří mu zprávu o zvolení nesli, do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým kejháním prozradily. Podle jiné verze husy Martina při kázání svým kejháním tak rušily, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči!
Martinská koleda
Na sv. Martina se v 14. století u nás hodně koledovalo, nejen chudí žáčci, kteří si tím vydělávali na živobytí, nýbrž i církevní hodnostáři chodili s koledou a nejen lidé poctiví, ale také třeba opovrhovaný kat. Těm zakázali koledu staroměstští konšelé už r. 1390. A ostatním ji zakázali husitští kněží, ponechali ji jen chudým žáčkům. Z jejich koled je jedna z nejstarších právě koleda svatomartinská, která je psána česky a její text se zachoval dodnes:
1. Svatého Martina
všeliká rodina
dnes ščedrost zpomíná
beze všeho statku
vesele s čeládku.
Tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus jí, vino pie,
beze všeho smutku.
2. Ale my školníci,
podobní pacholíci,
malí i velicí,
v škole když sedíme,
vesele zpieváme,
nebť nás nutie veselé,
toho netajíme.
3. Protož dnes vesele
v dobré ščedré voli,
vědúc vaše mysli,
k vám sme zavítali,
abychom dar vzali,
bychom dusnost chudoby
tudy zapudili.
4. Račtež darovati,
majíc na paměti
svatého štědroty,
abychom v radosti
podle vašie cnosti
tučnú hús upečenu
mohli s vámi jiesti.
5. Ale vy bratří milí,
mějtež na paměti
svatého ščedrotu
Martina rytieře
nynie v této mieře:
nechcete-li husi dáti,
dajte dva penieze.
6. Ač nás darujete,
odplatu vezmete
v království nebeském,
s Bohem tam bydlíce,
s ním se radujíce
a na veky s anjeli
amen zpievajíce.
Den svatého Martina byl také tradičním dnem uzavírání smluv s obecními zaměstnanci a dnem, kdy čeleď odcházela k novému hospodáři a v neposlední řadě dnem výplat za práci v uplynulém roce. Po těchto aktech se započaly „Martinkuje“ - oslavy velmi nevázané a bujaré. Z doby rudolfínské jsou dochovány různé zápisy o hýření chasníků - Martinků - a o snahách toto řádění zastavit. V roce 1590 dokonce napadli Martinci rytíře Davida Boryně a vyplenili několik tvrzí v okolí Prahy.
Svatomartinské víno
Na sv. Martina (přesně 11.11. v 11,11 hodin) se otevírají první láhve vína pocházejícího z podzimní sklizně. A pokud se nové mladé svatomartinské víno vyvede, znamená to, že bude kvalitní celý ročník. Již z dob císaře Josefa II. pochází tradice začínat na svatého Martina s výčepem nového vína. Tehdy totiž končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba. Její pokračování na další rok se poté dojednávalo při skleničce v té době již jiskrného vína, se kterým se mohlo také poprvé přiťuknout.
Svatomartinské hodování
O Sv. Martinu jsou sklizeň i ostatní venkovní práce už dávno dokončeny, takže se mohlo začít slavit, především pak hodovat.Vždyť se blížil šestitýdenní advent s přísnými posty, který začínal právě po sv. Martinu. A proto se naši předkové chápali příležitosti užít si dobrého jídla i zábavy ještě předtím, než nastane ten krušný čas.
Jedna zajímavost: ty listopadové lampiónové průvody, které se u nás kdysi konaly, rozhodně nebyly novinkou, právě naopak. Už dávno předtím převzali naši předkové původně německý zvyk vyrábět na den sv. Martina různě zdobené lucerny a lampióny z průsvitného papíru. Jedenáctého listopadu pak podzimní tmu rozzářil průvod světýlek, který se vydal hledat do nadcházející zimy martinské poselství dobra a světla.
Typickým svatomartinským pečivem byly rohlíky, rohy či podkovy s náplní a také buchty a koláče, kterými hospodyně podarovávaly čeleď, která od nich odcházela - těm se říkalo vandrovnice. Netvořily jen součást tradičního posvícenského menu. Své chlapce jimi častovaly dívky na vdávání, dávaly se také chudým žákům při jejich koledě.
Recept na martinské rohlíky
300 g polohrubé mouky, 20 g droždí, 1 vejce, 100 g másla, 100 g moučkového cukru, 2 dl mléka
Ze všech přísad se připraví tužší těsto, které se nechá vykynout. Pak se vyválí a rozkrájí na trojúhelníčky. Ty se potřou rozpuštěným máslem a naplní nádivkou. Pro martinské rohlíky je nejtypičtější maková s rozinkami, ale může být i jablečná, tvarohová, povidlová, hrušková či ořechová. Trojúhelníčky s nádivkou se svinou od delší strany ke špičce, rohlíky se pokladou na vymazaný plech a potřou vejcem. Po upečení se nemusí, ale mohou lehce obalit v krupicovém cukru. Pro ty méně trpělivé existuje i jednodušší recept. Stačí 400 g hladké mouky, 1 hera a 1 šlehačka. Po důkladném promíchání vznikne vláčné těsto, které se vyválí na malé trojúhelníky a plní stejně jako u předešlého postupu.
Přejeme všem krásný svatomartinský den, jiskrné mladé víno
a pěknou husičku s propečenou kůrčičkou!
Převzato z netu:
